Bydlí spolu a přitom každý sám. S tím se dnes setkáváme čím dál častěji. Právě proto začalo vznikat sdílené bydlení, aby si lidé byli zase bližší a vytvořili protipól velkoměstské anonymity. S tím souvisí i pojmy coliving a cohousing.
Jsou coliving a cohousing jen dva termíny pro stejnou věc nebo se jedná o rozdílné pojmy? A co si pod nimi představit? Právě proto jsme napsali tento článek. Abyste našli odpovědi, na všechny otázky.
Cohousing představuje komunitní bydlení
Termín cohousing lze přeložit také jako blízké sousedské bydlení. Klade se důraz na dobré sousedské vztahy, ale zároveň nesmí být omezena osobní nezávislost. Každá domácnost má svůj byt. Nechybí však společné prostory, které sdílí všichni obyvatelé komunity (zahrada, společenské místnosti nebo klidně i kuchyň). O tyto prostory se lidé společnými silami starají a setkávají se v nich. Někde třeba mají tradici společných večeří jednou za měsíc, kdy vždy vybraní lidé uvaří jídlo pro ostatní členy cohousingu, nebo workshopy, organizované pro členy komunity.
Velkou předností tohoto uspořádání je větší pocit bezpečí, efektivnější využití času, sdílení vybavení, dostatek kontaktů, vzájemná pomoc (hlídání dětí, podpora seniorů apod.).
Coliving poskytuje méně soukromého prostoru
Coliving získává v posledních letech na významu hlavně kvůli zvyšujícím se nákladům na bydlení a nedostatku bytových příležitostí. Lze jej považovat za propojení dvou aspektů společného života lidí: fyzického prostoru a sdílených hodnot nebo filozofie.
Obyvatelé získají individuální prostor ve sdíleném objektu, nejčastěji jde o soukromý pokoj s koupelnou, ale nic neobvyklého nejsou ani sdílené koupelny. Charakteristickou vlastností je, že všechny obytné prostory nabízí minimálně společnou kuchyň a obývací pokoj, často velice dobře vybavené, protože se na společné prostory velmi dbá. Někdy je součástí i prostor pro práci, protože tento druh bydlení často využívají lidé cestující po celém světě, kteří zároveň i pracují.
Hlavním důvodem pro vznik takových komunit jsou sdílené hodnoty, zájmy nebo způsob života mezi jeho obyvateli. Domy jsou často přizpůsobeny svým obyvatelům, aby více odpovídaly jejich hodnotám. Také mají vyřešit sociální izolaci, která se v nezávislých bytech často objevuje. Provozovatelé se u colivingu zaměřují buď na krátkodobý, střednědobý nebo dlouhodobý pronájem.
Cohousing, coliving a rozdíly mezi nimi
- Prostor a rozložení: zatímco u cohousingu mají lidé často individuální, volně stojící jednotky s vlastní koupelnou i kuchyní, prostory coliving většinou sdílejí mnohem více místností, aniž by každý měl vlastní. To umožňuje větší míru interakce, ale méně soukromí.
- Vybavení: dalším velkým rozdílem je množství a druh vybavení. Společné prostory mají soukromé domky nebo i byty umístěné u jednoho sdíleného prostoru. Může to být zahrada, hřiště nebo i nějaká volná místnost. Coliving integruje více věcí, například speciální pracovní prostory, společné kuchyně, tělocvičny, herny apod.
- Délka pobytu a flexibilita: u cohousingu nakupují obyvatelé své bydlení dlouhodobě a žijí tam celá desetiletí. Naopak v colivingové komunitě není nic zvláštního ani jednodenní pobyt.
- Věk zájemců: asi není až tak překvapivé, že coliving zajímá mnohem mladší demografickou skupinu lidí (digitální nomádi, cestovatelé apod.), kteří jsou nadšeni, že mohou poznávat svět a pohodlně bydlet.
- Umístění: lidé, kteří chtějí někde bydlet na stálo, obvykle častěji volí příměstská prostředí a přírodu. Naopak ti, kteří se hodlají ubytovat jen krátkodobě, mají raději město.
- Společnost: cohousing je častěji o lidech, kteří hledají společnost jiných lidí a nepotřebují, aby byli všichni zaměření jedním směrem. Coliving už se na složení domácnosti zaměřuje mnohem více (všichni hudebníci, filmaři, podnikatelé atd.).
Cohousing, coliving v praxi
V zahraničí má cohousing i coliving veliký ohlas a není těžké tam takovou formu bydlení sehnat. Například ve velkých městech jako je New York či San Franscisco je možné sehnat velké, moderně zařízené byty, v nichž má každý svůj pokoj (s koupelnou či bez) a sdílí společnou kuchyň a obývací pokoj, popřípadě terasu nebo střešní zahradu. Natrefit tak můžete na různé byty, mající různé osazenstvo. Jedná se například o coliving umělců, mladých podnikatelů či digitálních nomádů.
V České republice je toto zatím raritou. Lidé chtějí vlastní bydlení bez toho, aby jim do něj kdokoliv další zasahoval. Nejsou zvyklí se o nějaké prostory dělit a hospodařit spolu.
Pár vlaštovek už ale existuje – například v Brně bylo letos zrekonstruováno několik bytů, určených pro sdílené bydlení seniorů. Většinou se jedná o bydlení v samostatných pokojích se sdílenými společnými prostory. Seniorům to pomůže ke snížení nákladů na bydlení a k omezení sociální izolace.